Teplicko - Zuzana Schwarz Bařtipánová se v roce 2018 stala historicky první starostkou hornického a dříve lázeňského města Bílina. Nyní je kandidátkou Hnutí ANO do Senátu České republiky za volební obvod č. 32 – Teplice.
První otázka se přímo nabízí. Proč se mladá žena a úspěšná starostka jako Vy rozhodne kandidovat do Senátu?
Přiznávám, že když přišla od kolegů z Hnutí ANO nabídka kandidovat v rámci doplňujících voleb do Senátu, překvapilo mě to. Práce starostky v Bílině mě naplňuje a baví. Ale právě díky svým zkušenostem na městě i z předchozí práce s nezaměstnanými a školami jsem se rozhodla tuto výzvu přijmout. Při své práci totiž stále častěji vnímám, že pro zlepšení života v regionu potřebujeme pomoc i shora, od vlády, poslanců a potažmo i senátorů. Rozhodování však vůbec nebylo snadné, protože pokud něco dělám, tak vždy na sto procent.
Jako jedna z mála kandidátů avizujete již od začátku kampaně, že v případě volebního úspěchu opustíte pozici starostky Bíliny. Domníváte se, že není možné skloubit funkci starostky a senátorky?
Ano, v této otázce jsem měla při svém rozhodování o kandidatuře hned jasno. Nejsem příznivcem kumulace vysokých veřejných funkcí. Práce senátorky, pokud ji člověk chce dělat dobře a s veškerou odpovědností k voličům a svému regionu, je časově i psychicky náročná. Nejedná se pouze o účast na zasedáních Senátu, ale je to i časově náročná práce ve výborech a komisích Senátu, studium návrhů a příprava na jednání, aktivní práce ve volebním obvodě okresu Teplice, a to jak přímo s občany, tak i s institucemi, veřejnými či soukromými. Stejně tak práce starostky, pokud ji chci vykonávat odpovědně, je velmi časově náročná a není tak možné tyto dvě funkce skloubit na plný úvazek. Jsem přesvědčena, že by člověk nutně některou z těchto pozic musel šidit, a to opravdu nechci.
Zuzana Schwarz Bařtipánová
- Narodila se 24. února 1978 v Duchcově.
- Vystudovala Regionální a politickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze
- Pracovala 6 let na Ministerstvu pro místní rozvoj na odboru územního plánování, do politiky přišla ze soukromého a neziskového sektoru, kde přes 9 let připravovala a řídila projekty zaměřené na práci s nezaměstnanými, rozvoj vzdělávání a mezinárodní spolupráci veřejných a vzdělávacích institucí.
- V roce 2018 se stala starostkou města Bílina. V letech 2015–2018 byla ve městě místostarostkou.
Odešla byste z městského zastupitelstva v Bílině úplně?
I nadále bych chtěla zůstat zastupitelkou, případně i neuvolněnou radní, ale to by bylo na koaličním jednání. Ať již z pozice senátorky, starostky nebo zastupitelky vždy budu pracovat pro město, a zejména pro celý náš region. Mým cílem, a s tím jsem šla do politiky, je, aby naše město i celý region vzkvétal a aby se nám tady všem lépe žilo.
Ve vašem volebním programu dominují témata, která trápí většinu lidí a to sociální oblast a vzdělávání. Jak byste chtěla tyto problémy z pozice senátorky řešit?
Senát má právo mimo jiné podávat Poslanecké sněmovně vlastní návrhy zákonů nebo formou pozměňovacích návrhů upravovat návrhy zákonů z Poslanecké sněmovny. Mou prioritou je změna zákonů v oblasti sociální podpory tak, aby byl ukončen štědrý sociální systém bez povinností a společenské odpovědnosti. Chci prosazovat zavedení společenské odpovědnosti za poskytovanou sociální podporu dlouhodobě nezaměstnanými osobami. Sociální pomoc musí být pro zdravé občany v produktivním věku pouze dočasná. Ve společnosti se ztrácí zejména u skupiny dlouhodobě nezaměstnaných pocit společenské odpovědnosti a respektu vůči čemukoliv a komukoliv. Tento pocit se bohužel přenáší i na děti v těchto rodinách, a s tím souvisí často ztráta respektu ke spolužákům, ale i pedagogům ve školách a to nejen ze strany rodičů, ale i samotných dětí. V návaznosti na tyto problémy pak školy musí místo učení a pedagogické práce řešit kromě zvyšující se byrokracie i vulgární a agresivní chování těchto žáků. Je třeba změnit legislativu a sociální práci na městech a obcích, která nyní stojí pouze na dobrovolnosti, na úřadech práce, které jsou odpovědné za proplácení státní sociální podpory a dávek hmotné nouze a na školských zařízeních. Důležité je také udržet děti co nejdéle v systému vzdělávání. Proto navrhuji prodloužení povinné školní docházky z 9 na 11 let, aby i děti, které neukončí základní vzdělání, musely absolvovat speciální navazující obory, aby získaly alespoň nějakou kvalifikaci, a tím zvýšily své uplatnění na trhu práce.
Zadavatel: ANO 2011; Zpracovatel: ANO 2011
