Žatec - Před necelými čtyřmi lety měla Inna Dovganyuk v ukrajinské Oděse svou vlastní kavárnu a plány do budoucna. Vše se změnilo v únoru 2022. Dnes tato šestačtyřicetiletá energická žena, která do Čech dorazila jen se dvěma kufry, batůžkem a malým synem, vítá hosty ve své vlastní restauraci „U zlatého beránka“ v Žatci.
Cesta z válečné Oděsy
Když na Ukrajině vypukl konflikt, Inna, zpočátku odmítala věřit, že by situace mohla být trvalá. „V únoru začala válka, myslela jsem si, že to nebude trvat dlouho a vše zase bude brzy v pořádku,“ vzpomíná na těžké chvíle. Ačkoliv jí známý z Česka okamžitě nabízel pomoc, Inna váhala. „Když se dozvěděl o válce, okamžitě volal, abychom přijeli, já ale nechtěla, protože jsem si myslela, že válka nebude na dlouho,“ vysvětluje.
Zlom přišel v březnu. Strach jejího tehdy šestiletého syna byl silnější než jakákoliv naděje na brzký mír. „Pamatuji si, že jsem šla nakoupit a syn byl u babičky. Pak ale blízko nás začali bombardovat a syn byl z toho špatný a řekl mi, abych začala něco dělat, že nechce umřít,“ líčí Inna moment, který se stal hlavním impulsem k odjezdu.
300 eur v kapse a jazykový hlavolam
Rozhodnutí bylo bleskové. Během dvou dnů se sbalili a vyrazili směr Česká republika. Situace nebyla jednoduchá – veškeré své úspory totiž Inna krátce předtím investovala do rekonstrukce domu. „Zabalila jsem dva kufry a jeden batůžek s jídlem a v kapce jsem měla jen 300 euro,“ přiznává.
Do Žatce dorazili 10. března 2022. Bez znalosti češtiny se Inna musela spolehnout na pomoc svého kamaráda, který díky znalosti ruštiny pomohl vyřídit nutné formality. Inna ale nechtěla jen nečinně sedět. Už po pár dnech začala shánět práci, což přineslo i první úsměvnou historku z nového domova.
„Řekla jsem, že si budu šukat práci, známý se ale hrozně smál a řekl mi, abych tohle slovo neříkala, že se v Česku říká hledat. Takže hledat bylo moje první české slovo, které jsem se naučila,“ říká dnes se smíchem (pozn. red.: ukrajinské „šukaty“ znamená v češtině „hledat“).
Česká kuchyně s ukrajinským přízvukem
Práce v továrně pro ni nebyla cestou. Inna vsadila na to, co umí nejlépe. „Jsou dvě věci co miluju – syna a vaření,“ říká. Našla si práci v cukrárně, kde se začala postupně sžívat s českým prostředím a místními surovinami. Překvapením pro ni byly například rozdíly v mouce – zatímco na Ukrajině si vystačí s hladkou, v Čechách se musela naučit pracovat se třemi základními druhy.
Letos v lednu se jí splnil sen a otevřela si v Žatci vlastní restauraci U zlatého beránka. „Vždycky jsem chtěla něco svého, ale věděla jsem, že se musím naučit pořádně jazyk a také vaší kulturu a chuťové zvyky,“ vysvětluje. Její přístup si místní rychle oblíbili. „Lidí chodí a chutná jim, říkají, že vařím českou kuchyni s ukrajinským přízvukem,“ usmívá se podnikatelka.
Plány do budoucna
Inna Dovganyuk má s restaurací velké plány. Do budoucna chce českým strávníkům představit i kus své domoviny – konkrétně plánuje zařadit do lístku alespoň deset druhů tradičních ukrajinských vareniků. Tím ale její vize nekončí. „Také bych chtěla jednou za měsíc vařit třeba italskou kuchyni a k tomu pozvat nějakou živou kapelu,“ dodává závěrem.
