Teplice - Nejdřív dorazit včas na určené místo a rozdělit si úkoly. A nakonec dvě hodiny v rukavicích, s pytlem, koštětem nebo krumpáčem. Tak v Teplicích funguje projekt Mohu, pomohu, který zapojuje lidi bez domova do úklidu města. Odměnou jsou potravinové stravenky, jedna za každou hodinu odvedené práce.
Úklidy probíhají každý týden na místě, které vytipuje město podle aktuální potřeby. Může jít o veřejné prostranství, kde se hromadí odpad, zanedbanou cestu nebo lokalitu, kterou je potřeba dát znovu do pořádku. Město zadá práci a zajistí následný svoz odpadu. Organizace Květina, která projekt realizuje, domlouvá účastníky a koordinuje samotný úklid přímo v terénu.
Lidé se do projektu zapisují předem, dostanou informaci, kdy a kam mají přijít, a na místě si převezmou rukavice, pytle nebo další pomůcky. Jeden úklid trvá dvě hodiny a kapacita je omezená zhruba na dvanáct lidí, aby se práce dala bezpečně rozdělit a řídit. Takto se skupina zapojila například do úklidu v okolí Červeného kostela, kde bylo potřeba okopat a vyčistit zarostlé cesty.
„Pro lidi, kteří možnost využívají, znamená projekt opravdu hodně - návrat k režimu i první krok k větší stabilitě. Zároveň z toho benefituje celé město, protože výsledkem je čistší a udržovanější veřejný prostor,“ říká primátor Teplic Jiří Štábl.
První krok
O zapojení je mezi lidmi bez domova velký zájem. Na úklidové dny proto existuje pořadník, do kterého je potřeba se zapsat předem. V minulosti se chtěli zapojit i další lidé v těžké situaci, například matky samoživitelky nebo senioři s nízkými příjmy. Kapacita projektu to ale neumožňuje. Aby měl úklid smysl a byl zvládnutelný, musí zůstat malý, přehledný a dobře koordinovaný.
Podle pracovníků v terénu bývají lidé, kteří se do úklidu zapojí, na odvedenou práci hrdí. V minulosti dokonce část skupiny navrhovala, že by chtěla mít jednotné pracovní oblečení, aby bylo vidět, že také pracují. Zkušenost zároveň ukazuje, že přímá reakce okolí bývá často jiná než debata na sociálních sítích. Kolemjdoucí, kteří vidí konkrétní úklid a jeho výsledek, reagují většinou vstřícněji.
Sami lidé bez domova říkají, že možnost pracovat je pro ně důležitá. Stravenky mají okamžitý praktický význam - mohou si za ně koupit základní potraviny nebo mít po dlouhé době teplou večeři. Stále se ale jedná jen o nepravidelnou příležitost. Možností, jak si legálně přijít k příjmu, je pro tuto skupinu lidí velmi málo.
Mezi ulicí a běžnou prací
Najít si práci z ulice je mnohem těžší, než se může zvenčí zdát. Člověk často nemá místo, kde se bezpečně vyspí, kde si vypere oblečení, umyje se a připraví na běžný pracovní den. Nemá jistotu, že se ráno probudí odpočatý, že bude mít čisté věci, telefon s kreditem, doklady v pořádku nebo možnost pravidelně docházet na stejné místo.
Do toho se mohou přidat zdravotní potíže, dluhy, závislost, psychické problémy nebo prostá ztráta režimu po měsících či letech na ulici. Běžné zaměstnání pak není otázkou jedné dobré vůle, ale řady překážek, které musí člověk postupně zvládnout.
„Nestačí ale jen mluvit o tom, že by lidé měli pracovat. Musíme vytvářet příležitosti, kde si práci mohou znovu vyzkoušet, postupně získat režim a převzít větší odpovědnost. Proto jsme našli způsob, jak některé z nich zaměstnat pod patronátem města, a ve spolupráci s Úřadem práce začínáme také s pilotním projektem podporovaných pracovních míst. Bez zapojení dalších zaměstnavatelů to ale nepůjde. Pokud chceme, aby se lidé z ulice skutečně posouvali dál, potřebujeme, aby vznikaly i další pracovní příležitosti,“ říká primátor Teplic Jiří Štábl.
Na projekt Mohu, pomohu už město navazuje dalším krokem. Teplicím se podařilo zapojit do pilotního projektu integračních pracovních míst, který vzniká ve spolupráci s Úřadem práce. Díky tomu už pracují první tři lidé, kteří se posouvají od jednorázových úklidů k pravidelnější práci. Pro město je to důležitý krok i praktické ověření toho, že mezi ulicí a běžným zaměstnáním musí existovat mezistupeň - práce s jasným režimem, podporou a odpovědností.
